Na pár hodin v zajetí deskových her !
To líné středeční ráno se (skoro) celá 9. A sešla ve svém hlavním stanovišti, a než se stihla rozkoukat, už věděla plán celého dne. Seznámila nás s ním naše třídní učitelka Kulinová. Každá předem rozdělená skupina dostala svou vlastní kartičku, která také sloužila jako nápověda v případě, že bychom se ztratili někde v prostorách školy a nevěděli bychom, do které učebny máme jít.
Skupina číslo 2, ke kterým jsem byla „odsouzena“ také já, měla celkem dobrý program. Jako první jsme vyrazili na Člověče, nezlob se k paní učitelce Mojžíšové. Proti nám se postavili soupeři z obou osmiček i devítek, které jsme prakticky vídali celý den při různých disciplínách. Nakonec jsme se namíchali tak, aby u každého stolu seděl jeden člen z každé třídy a mohlo se začít hrát. Každý člen si udržoval svůj nefalšovaný Poker Face. Nevraživě sledoval každou figurku, která se byť jen o milimetr přiblížila k té jeho. Občas byl slyšet nějaký ten šťastný výkřik, když u sousedního stolu padla šestka. Hra našich dětských let nás všechny nakonec nadchla. Podle názoru některých studentů patřila k jedné z nejlepších z celého Projektu. Co se dalo dělat... Odzvonilo na přestávku a některé fanatiky, kteří byli k hrací desce přímo přikovaní zoufalstvím, že jim pořád chybí jedna figurka v domečku, jsme museli odtáhnout k další učebně. Po cestě jsme také zjišťovali, že jsme za hru obdrželi celkem čtyři body. Dobrý začátek.
Po cestě do výtvarny, kde na nás čekala hra Město – Země – Stát, jsme potkali paní učitelku Pavlíčkovou, kterou rozhodně musím v tomhle článku zmínit. Kdyby totiž nebylo jí, celou středu bychom trávili v normálním stereotypu učení se. Tento její nápad, který podporovali někteří její kolegové, měl velký ohlas a zajímavý nádech, jenž si troufnu říci, někde jinde jen těžko najdete. Neotřelé téma, co se snaží v každém z nás aspoň na ty čtyři hodiny probudit dítě a donutit ho si k té hrací desce sednout. Což se v rámci celého dne povedlo
Vraťme se ale do výtvarny k paní učitelce Křížové. Ta měla na starosti už výše zmíněnou hru Město – Země – Stát. Hru, kterou všichni dobře známe. Někteří nad ní sice na chvíli ohrnovali nos, ale nevěřili byste, jaké zápolení mezi jednotlivými skupinami se najednou strhlo. Ať už se jednalo o hledání významů slov ve slovníku nebo učení se básničky nazpaměť, pokaždé se každý jednotlivý člen předháněl s dalším, kdo bude první a vykřikne „STOP!“. I když se nám zezačátku moc nedařilo, solidně nás válcovala skupina z jedné z osmiček a z druhé devítky, ke konci nám už zase štěstí přálo a my z učebny vycházeli s jasnou čtyřkou na hrací kartě.
Poslední hra celého dne byla Activity pod dohledem paní učitelky Květy Hejné. Pravidla byla trochu upravena a jako soupeř proti nám stanuly holky z 9. B, 8. B a jako nejobávanější soupeřky: Míša Švábová a Jana Vondrušová. Byl to poměrně nervák, protože v tom křiku nešlo dobře rozeznat, kdo odpověděl správně jako první, a tak se občas stalo, že se zásluhy musely přičíst dvěma skupinám. Nicméně, hru doprovázel také smích, protože někdy bylo dosti těžké pantomimicky předvést povolání, pohádkovou bytost nebo zvíře. Díky hbitosti všech v naší skupině jsme dokázali dopravit naši figurku do cíle jako první. Z učebny jsme odcházeli se čtyřkou v posledním volném políčku.
Po skončení všech aktivit k nám přišly paní učitelky Pavlíčková a Křížová s panem učitelem Faitem a předali nám symbolické ceny za první místo v naší kategorii. Byli jsme docela překvapení, že první místo patří zrovna nám. Z cen jsme měli velkou radost a domů jsme odcházeli s pocitem zadostiučinění.
Tento projektový den se podle mne vydařil. Téma bylo tentokrát opravdu originální a zpracování velmi promyšlené. Všechny aktivity nás nenechaly byť jen pomyslet na to, že bychom se mohli nudit. Rozhodně se těším na další zajímavý nápad z dílny paní učitelky Pavlíčkové a nejvíc oceňuji to, že tenhle den proměnil i ty nejzatvrzelejší jedince na děti s chutí si hrát. I oni totiž zcela jistě alespoň projednou zapomněli na devastování města a kouření za školou.
Po skončení celého dne mě zajímaly také vaše názory. A tak jsem si vzala na mušku pár studentů a trochu je vyzpovídala. Jelikož chci, aby tento malý rozhovor zůstal v anonymitě, označíme naše milé spolužáky jako slečny M. a T. a jednoho studenta písmenem L, i když mi odpověděl jen na jednu otázku.
Začnu otázkou, co vás dnes na 100% bavilo?
M: Tak určitě se mi líbily Activity a Člověče, nezlob se, protože u toho byla fakt sranda.
T: Nejvíc asi Activity
L: Nejvíc šílený bylo Člověče, nezlob se. Tam jsem dal úplně legendární hod! Chtěl jsem vyhodit spoluhráčku, a abych to udělal, musel jsem hodit šest a tři. Tak jsem předvedl šílenou pózu, modlil jsem se a ta šestka padla! Šílenost! A pak padla i ta trojka! Jsem byl úplně šťastnej! Šílený to bylo, prostě...
A co vás lidi, zase naopak nejvíc nebavilo?
M: Asi Město – Země – Stát, protože to bylo fakt docela na přemejšlení.
T: Mě teda moc nebavilo Člověče, nezlob se, protože jsem prohrávala.
A co si myslíte, že je lepší: Učit se nebo mít projektové dny?
M: Projekťáky, to je jasný. Protože se nemusíme učit.
T: Nevím, mít projekťáky je lepší jak kdy. Většinou podle tématu. Protože, když je blbé téma, kolikrát je lepší se učit.
Povedl se podle vás tenhle projektový den?
M: Jo, určitě se jim to povedlo. Byla sranda
T: Jasně! A ještě k tomu jsme vyhráli, takže paráda!“
Jelikož projektový den nebyl zaměřen jen na děti, ale i na učitele, pár jednoduchých otázek jsem položila i panu učiteli Faitovi. Zajímá vás, jak takový den probíhá z pohledu vyučujícího? Pokud ano, máte možnost se začíst do názorů jednoho z nich.
Myslíte, že žáky projektový den bavil?
Myslím, že to žáky rozhodně bavilo, i když se vždycky najdou nějaké výjimky, které jdou proti proudu. Co jsem měl možnost sledovat u sebe při disciplíně, tak většina se aktivně zapojila, hlavně ti menší.
Jaký byl Váš názor na průběh celého dne?
Celkově bych řekl, že se den vydařil. Nebylo nikde nic, co by „kikslo“ a vše probíhalo hladce podle plánu
Je lepší podle Vás učit nebo mít projektové dny?
Jak se to vezme, záleží na tom, jaký druh projektového dne se připraví. Jsou typy, kdy je snazší se učit a naopak. Tohle těžko zhodnotit. Určitě by možná bylo fajn zavést do hodin více her.
Troufnul byste si sám nějaký podobný „projekťák“ zorganizovat?
Já asi určitě ne, maximálně něco navrhnout. Na organizaci je potřeba rozhodně víc lidí. Dělat nějakou akci takhle sám, to je poněkud o ústa.
Jaký byl Váš dojem z celé akce a jakou hru jste měl pro žáky připravenou?
Celkový dojem je spokojenost - sám jsem měl na starosti hru Město, zvíře... :) Bylo docela zajímavé sledovat soupeření zejména týmů nejmladších mezi sebou.
Autor: Šárka Plevová
Téma „Kdo si hraje, nezlobí“ se snaží v každém z nás aspoň na ty čtyři hodiny probudit dítě. Což se v rámci celého dne povedlo.